Plánujete dům s plochou střechou? Na co si dát pozor a na čem trvat.

Pokud plánujete stavbu domu s plochou střechou, bylo by nemilé se dostat zbytečně do problémů díky drobnostem. S jistě budete souhlasit. Existují ale věci, které si můžete přát a doporučit zapracovat do projektu projektantovi, nebo řešit s realizátorem již dopředu. V následujícím textu se věnuji plochým střechám pro rodinné domy klasických rozměrů. Ne výškovým budovám, výrobním halám atd., protože střechy u těchto budov mohou mít a mají svá specifika.

Co byste si měli rozmyslet, pokud nechcete vše nechat na projektantovi?

U ploché střechy je primární účel střechy, tedy případné využití střechy jako zelené střechy, terasy atd. Toto má kromě jiného vliv i na pevnost tepelné izolace, která je ve střeše použita, protože například tepelný izolant na bázi pěnového polystyrenu pro běžnou střechu bez využití dostačuje pevnosti EPS 100, kdežto u zelených, přitěžovaných střech nebo střešních teras je potřeba EPS 150 nebo EPS 200 (číslo značí pevnost v tlaku při 10% stlačení). Například u teras s postupem času je potřeba vyšší a vyšší pevnost už jen proto, že dříve se běžně užívaly dlaždice 300×300 a 400×400 mm, kdežto dnes nejsou výjimkou ani dlaždice 600×600 mm, které samozřejmě přenášejí na podložky, pokud jsou umístěny jen v rozích dlaždic, větší zatížení, protože na takovou dlaždici se vejde více, než jeden člověk.

Druh hydroizolace – standardně vybíráme ze souvrství asfaltových pásů a povlaků z plastových fólií – PVC-P (měkčené PVC) a TPO (FPO) – flexibilní polyolefíny. To jsou hlavní tři skupiny, ze kterých se dnes hydroizolační povlaky tvoří. Nejdelší životnost je možné předpokládat u TPO (FPO) fólií. Asfaltové pásy jsou zase při své tloušťce odolnější proti průrazu a jsou dlouhodobě velmi snadno opravitelné.  PVC je zase cenově příznivé a z uvedených materiálů nejprodyšnější pro vlhkost, která chce unikat ze střechy. Každá izolace má svá pro a proti, projektant by mě specifika znát a doporučit tu vhodnou, nebo můžeme spolu řešit Vaši střechu už ve fázi projektu, pokud se mnou budete počítat jako s realizátorem. 

S druhem hydroizolace souvisí i druh parozábrany. U rodinných domů a plochých střech jde prakticky výhradně o parozábrany z asfaltových pásů. U hydroizolací z asfaltů a FPO by měly být použity vysoce účinné parozábrany z asfaltových pásů s hliníkovou vložkou, u hydroizolací z PVC-P (měkčeného PVC) může být za určitých okolností asfaltový pás bez hliníkové vložky. Druh parozábrany by měl projektant navrhnout i na základě tepelně-technického výpočtu.

Protože většina střech je spádována tepelnou izolací, zkuste si ohlídat výsledný spád hydroizolace. Za ideální je považováno alespoň 3% spádování. Od 3% by se na ploché střeše už běžně neměly tvořit, díky dostatečnému spádu, louže. Ty by na nové střeše po realizaci neměly vůbec vznikat, způsobují zbytečně rychlejší degradaci hydroizolace.

S hydroizolací souvisí způsob stabilizace střechy. Nechcete mít parozábranu perforovanou kotvicími prvky? Dnes už je možné jak pásy, tak fólie i lepit. Pokud je dobře stabilizovaný lepením i tepelný izolant k dobře natavené parozábraně (a izolant je k lepení vhodný), skladba může být lepena vhodným lepidlem. Pro lepení se zpracovává lepicí plán (určuje, kam kolik lepidla podle zatížení sáním větru). Nebo bude střecha přitížená kamenivem? Či bude použit nejběžnější způsob stabilizace kotvením? Zelená střecha?

Samotná skladba ploché střechy. Mnohokrát se setkávám s tím (a bohužel mnohokrát pozdě, až když po mně chce investor opravu), že je skladba špatně navržena a kondenzuje v ní vlhkost. Zejména u střech s nosnou konstrukcí ze dřeva, kde kromě souvrství střechy nad nosnou konstrukcí se ještě rozhodne, že bude dobré „nacpat“ zateplení i mezi trámy a dát zespoda parozábranu, často dochází ke kondenzaci. Hlavně pokud je horního zateplení méně, než toho mezi trámy. V takové skladbě spadává rosný bod do prostoru mezi trámy a vlhkost nemá jak rychle uniknout, dřevo tím následně trpí. Dalším problémem bývá absence, nebo poddimenzované větrání, pokud má být střecha větrána. Atakdále, atakdále. Opět – je lepší skladbu konzultovat dopředu. Ideálně ještě před realizací, protože posunem veškerého zateplení nad nosnou konstrukci se problém vyřeší, ale může nastat jiný, s detaily a výškami.   

Odvodnění ploché střechy – i zde jsou určitá specifika daná objektem a možnostmi, kam je možné vodu vést (pravděpodobně vám soused nedovolí mít svod na fasádě vašeho domu, který těsně hraničí s jeho pozemkem, protože už jste tím u něj.

Pokud bude střecha ukončena atikou, pamatujte na věnec na zdivu atiky. Protože se bude shora do atiky kotvit, je například velký problém, pokud mě postavíte před atiku z dutinových cihel, do kterých se kotvit prakticky nedá. Věnec vyžaduji u atiky vždy.

Výšky – věčný boj. Zejména u teras a balkonů se často stane, že se zapomene na nějakou vrstvu, na dostatečné spádování nebo na to, že na hydroizolaci bude ještě položena dlažba nebo pochůzný rošt.  A najednou je tady obrovský problém s výškou skladby u dveří na terasu nebo balkon. Prostě se nevlezeme. Některé takové prekérní situace je možné řešit změnou tepelné izolace za účinější, které je potom potřeba méně. Ne vždy se to ale podaří a potom už musí investor strpět kompromis. To není dobré. Tyto věci je potřeba pohlídat si a ideálně je konzultovat ještě před realizací.

Je toho, jak sami vidíte, mnoho, co se dá v každé fázi stavby, včetně projektu, pokazit. Určitě bychom pro specifické případy našli další důležité body, kterým by se bylo vhodné před realizací věnovat, ale nelze nikdy vyřešit všechno. Každá střecha je specifická, každé se věnuji zvlášť. Protože nestojím o to se na stavby vracet, rád dělám jen to, čemu věřím, že bude fungovat. Takže pro svůj klid občas i realizaci odmítnu, pokud jsem přesvědčen, že výsledek nebude odpovídat očekávání investora a nebyl by funkční. Nejdražší jsou totiž ne střechy udělané kvalitně a z kvalitních materiálů. Ty jsou jen dražší. Nejdražší jsou ty, které se musí dělat dvakrát.